Advokát, notář, právník: kdo je kdo a na koho se obrátit

Právník a advokát nejsou totéž

„Právník“ je široký pojem: označuje kohokoli s právnickým vzděláním, tedy i absolventa práv, který pracuje v bance, na úřadě nebo nikdy nevykonával právní praxi. Právník bez dalšího oprávnění nesmí poskytovat právní služby soustavně a za úplatu, tedy vás například nemůže běžně zastupovat u soudu za odměnu.

Advokát je právník, který navíc splnil zákonem dané podmínky a je zapsaný v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou (ČAK). Podle zákona o advokacii je advokátem ten, kdo je v tomto seznamu zapsán. Aby se do něj dostal, musí mít mimo jiné vysokoškolské právnické vzdělání, alespoň tři roky praxe jako advokátní koncipient, čistý trestní rejstřík, složenou advokátní zkoušku a musí složit advokátní slib.

Právě zápis do seznamu ČAK dělá z právníka advokáta a s ním jde ruku v ruce několik povinností, které běžný právník nemá:

• ✓Mlčenlivost. Advokát je povinen zachovávat mlčenlivost o všem, o čem se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb, a to i po skončení zastupování a v zásadě i po vyškrtnutí ze seznamu advokátů.
• ✓Povinné pojištění. Advokát vykonávající advokacii samostatně musí být pojištěn pro případ odpovědnosti za újmu způsobenou klientovi.
• ✓Kárná odpovědnost. Za porušení povinností může advokát dostat od napomenutí přes pokutu až po zákaz výkonu advokacie nebo vyškrtnutí ze seznamu; o kárném provinění rozhoduje kárný senát České advokátní komory.

Právní služby (zastupování před soudy a jinými orgány, obhajobu v trestních věcech, právní porady, sepisování listin, právní rozbory) smí za úplatu poskytovat jen advokáti a několik dalších zákonem vyjmenovaných profesí (notáři, soudní exekutoři, patentoví zástupci, daňoví poradci a další). Nabízet právní služby bez tohoto oprávnění zákon výslovně zakazuje.

Advokátní koncipient: právník v přípravě na advokáta

Advokátní koncipient je právník zapsaný v seznamu advokátních koncipientů vedeném ČAK, který je zaměstnaný u advokáta a připravuje se pod jeho dohledem (dohledem školitele) na výkon advokacie. Podmínkou zápisu je mimo jiné vysokoškolské právnické vzdělání, bezúhonnost a pracovní poměr k advokátovi na stanovenou týdenní pracovní dobu.

Praxe advokátního koncipienta trvá minimálně tři roky a je jednou z podmínek, které musí splnit každý, kdo chce být sám zapsán do seznamu advokátů. Koncipient může advokáta při jednotlivých úkonech právní pomoci zastupovat, pokud ho k tomu advokát pověří, sám ale právní služby neposkytuje vlastním jménem a samostatně. Odpovědnost za újmu způsobenou klientovi v souvislosti s výkonem advokacie nese i v takovém případě advokát, pro kterého koncipient pracuje.

Pro klienta z toho plyne jednoduché poučení: pokud vaši věc řeší koncipient, měli byste vědět, který advokát za výsledek odpovídá a kdo věc reálně vede.

Notář: nestranný zapisovatel a soudní komisař

Notář je fyzická osoba, kterou stát pověřil notářským úřadem. Notáře jmenuje ministr spravedlnosti na návrh Notářské komory ČR, a to na základě výběrového řízení do konkrétního notářského úřadu. Počet notářských úřadů v obvodu každého okresního soudu přitom stanoví ministr, jde tedy o omezený počet míst (na rozdíl od advokacie, kam se může zapsat kdokoli, kdo splní zákonné podmínky, bez ohledu na to, kolik advokátů už v daném místě působí).

Náplní notářské činnosti je sepisování veřejných listin o právních jednáních (například notářský zápis o smlouvě nebo závěti), osvědčování právně významných skutečností a prohlášení a přijímání listin a peněz do notářské úschovy. Notářské zápisy a jimi sepsané listiny mají charakter veřejných listin, což jim dává vyšší důkazní sílu než běžné soukromé listině.

Dvě věci, které lidé o notářích často neví:

• ✓Dědické řízení. V řízení o pozůstalosti nezastupuje notář žádného z dědiců, ale vykonává funkci soudního komisaře, tedy jedná jménem soudu a řízení fakticky vede za něj.
• ✓Notářská úschova. Notář může do úschovy přijmout peníze i listiny, typicky třeba kupní cenu při prodeji nemovitosti, a vydat je až po splnění dohodnutých podmínek (například zápisu vlastnického práva do katastru).

Odměna notáře není věcí dohody jako u advokáta. Její výši a způsob výpočtu stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou, tzv. notářským tarifem.

Soudní exekutor: vymáhá to, o čem už bylo rozhodnuto

Soudní exekutor je fyzická osoba, kterou stát pověřil exekutorským úřadem, aby prováděla nucený výkon exekučních titulů, tedy pravomocných rozsudků, platebních rozkazů, notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti a dalších titulů, které dlužník dobrovolně nesplnil. Exekutora jmenuje ministr spravedlnosti na návrh Exekutorské komory ČR, obdobně jako u notářů jde o jmenování do konkrétního exekutorského úřadu na základě výběrového řízení.

Exekuci vede ten exekutor, kterého si ve svém návrhu zvolí oprávněný, tedy věřitel. Přesto exekutor při výkonu exekuční činnosti postupuje nezávisle a je vázán jen Ústavou, zákony a rozhodnutími soudu, ne pokyny věřitele. Jeho úkolem není rozhodnout, kdo má pravdu (o tom už bylo pravomocně rozhodnuto dříve), ale vymoci splnění povinnosti, kterou exekuční titul ukládá.

To je zásadní rozdíl oproti advokátovi: pokud vás exekutor kontaktuje, spor o vašem dluhu už zpravidla proběhl (nebo jste povinnost neplnili dobrovolně a věřitel má vykonatelný titul), a advokát vám v této fázi může pomoct hlavně s obranou proti exekuci (například návrhem na její zastavení), ne s vyjednáváním „místo“ exekutora.

Mediátor: pomáhá najít dohodu, nerozhoduje za vás

Zapsaný mediátor je fyzická osoba zapsaná v seznamu mediátorů vedeném Ministerstvem spravedlnosti. Mediace je postup řešení konfliktu, při kterém mediátor podporuje komunikaci mezi stranami tak, aby samy dosáhly smírného řešení a uzavřely mediační dohodu. Mediátor je povinen provádět mediaci osobně, nezávisle a nestranně.

Zásadní rozdíl oproti advokátovi i soudu: mediátor spor nerozhoduje a dohodu stranám nevnucuje, pouze jim pomáhá najít vlastní řešení. Za obsah mediační dohody jsou odpovědné výhradně strany konfliktu. Mediace dává smysl typicky tam, kde chcete i po vyřešení sporu zachovat fungující vztah s druhou stranou, například u rodinných sporů o úpravu péče o děti, sousedských sporů nebo tam, kde by soudní spor byl nepřiměřeně dlouhý a drahý vzhledem k tomu, o co ve věci jde.

Soudce a státní zástupce, pro úplnost

Do výčtu patří ještě dvě profese, se kterými se setkáte hlavně u soudu:

• ✓Soudce vykonává jménem republiky nezávislou soudní moc; jeho nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Soudce jmenuje do funkce prezident republiky bez časového omezení. Soudce rozhoduje spor mezi stranami, sám žádnou z nich nezastupuje.
• ✓Státní zástupce zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení, tedy jedná jménem státu, ne jménem obžalovaného ani poškozeného. Pokud jste obviněni z trestného činu, vaším obhájcem je advokát, ne státní zástupce a už vůbec ne soudce.

Rozcestník: potřebuju X, jdu za Y

Nejčastější otázky k rozdílům mezi právnickými profesemi

Kdo se vám bude věnovat

Ing. Mgr. Tomáš Beneš

Advokát zapsaný v České advokátní komoře · Praha

Absolvent Právnické fakulty UK. Specializuji se na obchodní právo, nemovitosti a pracovněprávní spory. Každý případ řeším osobně, bez přeposílání na asistenty.

Více o mně →

Mohlo by vás také zajímat